Hanin kufřík: Karen Levine
Hanin kufřík je příběhem mé tety Haničky Bradyové(říká Daniel Herman). Hanin otec Karel a otec mé maminky Viktor byli rodní bratři pocházející z jihočeské Třeboně. Příběh Hanina kufříku vypráví o dívce, která byla roku 1944 ve svých 13 letech zavražděna nacisty v plynové komoře v Osvětimi. Hanin kufřík se stal po bezmála 60 letech centrálním artefaktem Tokijského centra pro studium Holocaustu. Ve stejnojmenné knížce, divadelní hře i rozhlasovém a filmovém dokumentu, se střídají kapitoly o šťastném předválečném dětství sourozenců Hany a Jiřího Bradyových i o jejich deportaci do Terezína a Osvětimi s kapitolami o pátrání ředitelky Tokijského centra po osudech majitelky kufříku. Můj strýc, Hanin bratr Jiří, válku přežil a žije od roku 1951 v Kanadě. Hanin příběh je tragický, ale ukazuje, že i nejsmutnější události lze za určitých okolností přetavit ve stavební kameny nového začátku.
